Najde Sběračka kostí klid a pravdu, které hledá?

O knize Sběračka kostí jsem se dozvěděla úplnou náhodou, až když mě autorka Ludmila Svozilová oslovila s recenzním výtiskem. V poslední době žádné recenzáky nepřijímám, protože sama potřebuji hlavně psát a méně číst. Ne, že by se mi to dařilo, ale když tu nečekají žádné čtecí "povinnosti", cítím se lehčeji. Sběračka kostí mě však svou anotací natolik zaujala, že jsem ji zatoužila číst. 

Název: Sběračka kostí

Autor: Ludmila Svozilová

Nakladatelství: Krigl

Počet stran: 172

Rok: 2019

Anotace:

Elíšébah, zvaná Pírko – v Čechách Alžběta Pírková – je sběračka kostí. Mytická Kainova sestra se vrací už téměř šest tisíciletí, za tu dobu se z ní stala trochu drsňačka. Na zemi neexistuje smrt, kterou bych nezakusila. Čeho bych se ještě měla bát? V každém ze svých životů se stěhuje na místa, kde leží zničené a vydrancované hroby, aby posbírala kosti, spálila je a obřadně pohřbila. Nikdo jiný netuší, že mimo to celá tisíciletí pátrá i po něčem, co je pro ni samotnou životně důležité a co kdosi uložil možná právě doprostřed Českého středohoří. Začátkem února 2018 Alžběta opouští šumavské Sudety a odchází do Litoměřic. To, co na ni čeká v magické krajině vyhaslých sopek, je daleko děsivější, než předpokládala. Každou úplňkovou noc je rituálně obětována mladá dívka a všechny zavražděné se jí znepokojivě podobají. Jisté je pouze jediné – Elíšébah zdaleka není sama, kdo se o skryté tajemství zajímá. Nejedná se jen o Belialovy psy, které má v patách od svého příchodu. Nejde o starého profesora antropologie ani o policii, které se celkem logicky ocitla v hledáčku. V zádech má kohosi mnohem nebezpečnějšího, a ten někdo o ní ví všechno. Čeho všeho je schopen, aby dostal to, pro co si přišel?

Recenze:

Možná vás překvapuje, že jsem do recenze nakopírovala i anotaci ke knize, což obvykle nedělám. Sběračka kostí má však natolik propletený příběh, že jsem si netroufla začít ho popisovat sama. Měla jsem obavy, že bych vytvořila spojlery a prozradila bych vám víc, než by bylo vhodné. A připravit vás o požitek z této knižní lahůdky bych opravdu nechtěla. 

Za poslední rok se mi dostalo do rukou plno zajímavých knih, které bych zřejmě nikdy nečetla, kdyby mě neoslovili sami autoři či autorky. Je to škoda, protože na vině je jen malá medializace a reklama. Přitom jsou to literární kousky, které rozhodně stojí za to číst, protože buď obohatí vaše znalosti v určitém oboru, nebo u nich prožijete neobvyklé dobrodružství včetně vlny nečekaných pocitů, tak, jako to bylo právě u Sběračky kostí. 

Ludmila Svozilová rozhodně není žádný nováček na literárním poli. Na svém kontě má řadu povídek, většinou s hororovým nádechem a dokonce i nějakou poezii. Sběračka kostí představuje novelu/román plný nečekaných událostí, dramatických zvratů, napětí, vztahů i sexu, a dokonce nechybí ani kriminální zápletka. 

Nedokážu napsat, co mě na knize bavilo více. Zda svižný styl, kterým byla napsána kriminální zápletka, která mě zatáhla do přemýšlení, jak to celé je a kdo je pachatelem, nebo deníková forma, kterou autorka k napsání zvolila. 

Osobně mám ráda, když jsou knihy psány ich-formou a navíc deníkovými záznamy. Nemusím je sice číst pořád, ale jednou za čas si takový kousek patřičně vychutnám. Autorka nám nabízí hned dva pohledy na situaci. Hlavní hrdinka Alžběta si píše deník, ve kterém popisuje většinu toho, co se kolem ní se děje. Čas od času ale máme možnost číst i myšlenkové pochody druhé - zlé strany, kterou autorka označuje jako Šelma. Šelma je fantastická postava, kterou můžeme považovat za skutečnou či nemusíme. Obrázek si udělejte sami. Většina knihy je totiž psaná v reálné podobě, tak, jak skutečně Alžběta žije v současnosti. Nechybí samozřejmě vzpomínky a vysvětlení, co se dělo kdysi - před stovkami a tisícovkami let, ale současná linka je nejpodstatnější. Vedle toho v ní však prosakuje řada událostí a věcí, které reálné nejsou. Už jen kocour Bazil, který s ní žije. Je to skutečný kocour? Nebo proměněný člověk! Nebo démon! Či anděl? 

Před jejím domem pak číhá cosi, co čtenář chápe jako čiré zlo. Dlouho mi však trvalo, než jsem dospěla k tomu, zda je ono zlo viditelné v podobě psa, nebo ho tam Alžběta jen cítí. 

Sběračka kostí určitě nebude čtení pro každého. Na jednu stranu je příliš reálná a na druhou je příliš fantastická.

Mě toto čtení bavilo. Líbilo se mi, že autorka šla hodně hluboko do psychologie postav, dokázala vplést do příběhu tak trochu detektivní zápletku a opravdu mě bavily deníkové zápisky. 

Musím však i něco vytknout a tím jsou náznaky na rituály, které Alžběta vykonávala a kvůli kterým hledala kosti v okolí svého bydliště. Myslím, že se autorka mohla tomuto tématu věnovat trochu víc. Obzvlášť, když v tom měla svou roli i nemocná holčička, která chodila s babičkou do kavárny, kde Alžběta pracovala. Rituály mě hodně baví a zajímají, takže mě zklamalo, že jsou spíše jen naznačeny, než propracovány do hloubky a dotaženy do konce. 

Sběračka kostí je rozhodně velmi originální kniha, kterou doporučím všem milovníkům záhad, netradičních kriminálních zápletek a fantasy literatury. Přečíst by si ji ale měli i lidé z Litoměřic a okolí, protože autorka příběh zasadila právě do těchto míst a nechybí ani zajímavosti o některých tamních stavbách. 

Upozorňuji, že kniha je velmi návyková. Jakmile ji začněte číst, neodložíte ji, dokud se nedostanete nakonec. Krátké kapitoly a postupně dávkované napětí vám to prostě nedovolí! 

Hodnocení: 90 %

Knihu Sběračka kostí můžete zakoupit Zde. 

Paní Svozilové moc děkuji za recenzní výtisk a přeji mnoho spokojených čtenářů. :)